Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Říjen 2023 sice nebyl tak napěchovaný kvalitními deskami jako září, přesto i tento měsíc vnímám jako slušné hudební hody. A vlastně ještě ani nemohu tvrdit, že jsem vše zajímavé stihl naposlouchat, nicméně už toho prošlo mými uchy dost na obsáhlý výběr. A i o pestrost bude opět postaráno. Projdeme se od lehčí rockové formy Američanů ADVENT HORIZON, přes doom/death známých veličin OCTOBER TIDE a ON THORNS I LAY, až k opravdu hrubému, ale technickému death metalu Švýcarů STORTREGN, deathcore masakru THE VOYNICH CODE, načechranému death/blacku Italů VERTEBRA ATLANTIS, svérázné divočině DREAMWELL a neurvalému hardcore od MOUTH FOR WAR. A k tomu pod čarou ještě další porce slušných desek.
Příjemně hladivá hudba plná melodií, přesto s velkou dávkou hravosti. Dílo plné šarmu a působivosti, které se svým přívětivým neo-prog přístupem těží z výborné produkce a zvuku. Je to rocková pohoda, která se více než na progresi soustřeďuje na melodickou a náladovou přístupnost. Na druhou stranu se daří nespadnout do banálních motivů, a byť je výsledné vyznění někdy na hranici kýče, zvláštním způsobem to příjemné až laskavé provedení kamufluje tak zdatně, že je celkový dojem někde mezi uklidňující pohodou a radostným burcováním. Nevadí ani náznaky country motivů, protože zpracování je dostatečně svěží. Za příklad může sloužit skladba "Your Flaws" s oživujícím vokálem hostující Kristen McDonald. Naopak klavírní předehra v klasickém stylu jako by uvozovala baladickou "How Did It Get so Good?", která si s využitím retro prvků hraje na velkolepost. Ale přes trochu přehnaně pompézní vyznění nakonec odzbrojuje svou ladností. Deska mi sedla do nálady.
Self released / 6. října 2023
OCTOBER TIDE - The Cancer Pledge
OCTOBER TIDE byli už před více jak deseti lety označováni jako hodně konzervativní doomová skupina, viz recenzi "A Thin Shell" (2010). Mělo to svou logiku, když uvážíme, že to byl tak trochu boční projekt KATATONIE, který si zřejmě kladl za cíl držet onu starší tvář této skupiny v době, kdy již směřovala do trochu jiných ladnějších směrů. A i na albu z roku 2023 je to v podstatě stále ono, můžeme tedy mluvit o zamrznutí v čase, přesto mě album "The Cancer Pledge" celkem oslovilo. Současní OCTOBER TIDE jsou totiž se svým doom/death formátem zajímaví a dynamicky působící melodika nabrala podobu točící se kdesi v agresivnější a živelnější verzi starších PARADISE LOST. Ano, jedná se o značné retro, ale s příjemnou atmosférou, a tak snad dokáže potěšit víc než jen pamětníky starých časů. Já tomu aspoň věřím.
Agonia Records / 6. října 2023
STORTREGN - Finitude
"Finitude" je pokračování minulé desky "Impermanence", která znamenala přerod Švýcarů od uctívačů odkazu DISSECTION, což bylo ještě na předcházejícím "Emptiness Fills the Void" dost cítit, k vlastnímu technickému pojetí black/death metalu. A zřejmě se jim podařilo vyšplhat na pomyslný vrchol. Stvořili totiž parádní energické prog tech death black dílo. Až splašená energie kombinovaná s technicky vymazlenou řezničinou, brutalita s progresivním obsahem a srozumitelným zvukovým provedením. STORTREGN sebe ani posluchače nešetří a svou black/death mašinu vytáčí do obdivuhodných otáček. Ale i když je to místy až zběsilé, neztrácí to hlavu a patu. A najde se i dostatek odlehčujících až éterických pasáží. Hodně chutná krmě.
The Artisan Era / 13. října 2023
ON THORNS I LAY - On Thorns I Lay
Jestliže jsem si celkem liboval nad doomovými hody v případě Němců DÉCEMBRE NOIR (viz recenzi "Your Sunset | My Sunrise"), v případě ve stejný den vydané desky Řeků ON THORNS I LAY už to tak jednoznačné není. Novému počinu této zavedené značky se nedá upřít tradiční zpracování a pro doommetalové fanoušky jistě příjemně konzervativní materiál, jenže současně to je možná trochu málo z pohledu obecného vyznění. Řekové si za svou téměř třicetiletou historii vypracovali charakteristický rukopis těžící především z příjemně živočišné kombinace doom metalu a deathu a na svém desátém albu se drží svého pojetí, pro někoho možná přesvědčivě a logicky, pro mne ale už tak trochu křečovitě. Ne, není to špatné, stále v tom jsou emoce i energie, příjemné i temné variace, jen tak trochu bez invence. DÉCEMBRE NOIR nebo i OCTOBER TIDE to v roce 2023 zvládli lépe.
Portugalská parta na své druhé desce servíruje silný a depresivní deathcore, který si pohrává s tématem spánkové deprivace. Tomu odpovídá i použitá škála výrazových prostředků - od dusivých riffů a temného vrstvení samplů, až po agresivní djentové výpady a až chaotické progresivní těkání. Od debutu "Aqua Vitae" (2017) uplynulo dost času a THE VOYNICH CODE jako by nasbírali hodně sil a inspirací, protože "Insomnia" je albem plným výbušnosti, kreativity i různorodosti, která je zabalena do neurvalé slupky poplatné deathcore stylu. Jde tedy o hutný a natlakovaný sound, bohužel až trochu přehnaně, jak dnes často bývá. Naštěstí je to stále dostatečně čitelné a jasně znějící, což je dobře pro vlastní skupinu, která nepotřebuje své výkony kamuflovat přebuzeným zvukem, naopak si může dovolit ukázat své schopnosti v jasném světle. O téhle bandě by se mělo víc mluvit.
Unique Leader Records / 13. října 2023
DREAMWELL - In My Saddest Dreams, I Am Beside You
Svérázná skupina DREAMWELL už na předchozím albu burcovala svým divokým mícháním stylů a i na aktuální desce to je hodně ztřeštěná směsice vycházející z post hardcore kořenů, na které jsou roubovány štěpy nervních screamo vlivů, vstřícnějšího post rocku nebo dusivého sludge metalu. Najdou se i ladné poprockové melodie. Ale většinou je to hodně vyhrocená intenzivní hudba s divokým tlakem či valivá riffová údernost, avšak téměř vždy se aspoň na pozadí prohání nervně zpívající kytarové trylky. Tyto ve vyšších tónech rezonující zvuky, často bloudící v disonancích, tvoří charakteristickou tvář skupiny a současně jsou tím prvkem, který kromě osobitosti dává materiálu i značnou nepřístupnost. Pro mnoho posluchačů to asi bude hůře vstřebatelné, ale vyplatí se do toho marastu trochu proniknout.
Prosthetic Records / 20. října 2023
VERTEBRA ATLANTIS - A Dialogue With The Eeriest Sublime
Poněkud rozevlátá death/blacková produkce této skupiny z Itálie nabízí kromě tradičního stylového koktejlu i spoustu promyšleně navrstvených aranží, techničtějších postupů a až symfonicky působících zvukových koláží. Vyrojí se dokonce okamžiky, které připomenou ULCERATE, jen v mnohem učesanějším a vlídnějším provedení s hravou nadstavbou. VERTEBRA ATLANTIS ale hodně těží i z melodických prvků a ostře skřehotavého blackového vokálu, který hlavně v druhé části alba jako by strhl do černoty i zbytek skupiny a dočkáme se tedy hodně pompézních a atmosférických blackmetalových hodů. Drsné provedení si zde podává ruce s ladnou melodickou načechraností a dávkou avantgardy. Příjemný počin.
Tahle skupina z Colorada je relativně mladou partou, ale rozhodně si zaslouží pozornost. Už debut "Life Cast In Glass" (2021) stál za to, ale druhá deska "Bleed Yourself" je panečku prvotřídní mazec. MOUTH FOR WAR na ní prezentují hudbu s ostrými rysy, spojení hardcore divokosti s metalovým riffováním. A byť je skupina zařazována do metalcore škatulky, k tradičnímu metalcoru má daleko, protože hoši se vyhýbají melodickým klišé, naopak drtí jen to drsné z obou stylů. Chvílemi neurvalý hardcore, pak silové thrashové jízdy. A samozřejmě i kombinace a nějaké to uvolňující zpomalení, aby posluchač nabral dech, protože většinu času je tempo opravdu kvapné a forma drtivá, takže si to užije především milovník nekompromisních nářezů. Je osvěžující nechat se touhle hudbou hezky profackovat.
MNRK Music / 27. října 2023
Pod čarou:
CROW BLACK SKY - Sidereal Light, Vol. Two (Self released / 3. října 2023) Vzletný black metal plný vrstvených aranží a samplovaného podkresu. Ale většinou hezky v tempu. Zajímavé i díky skutečnosti, že skupina sídlí v Kapském Městě. O blackmetalových skupinách z Jižní Afriky často neslýchám.
HERETOIR - Nightsphere (Northern Silence Productions / 6. října 2023) Hezky v prostoru rozprostřený post metal bloudící v pestré paletě výrazů a nálad. Od jemných klidných melancholií až po vyhrocené silové pasáže plné napětí.
SVALBARD - The Weight Of The Mask (Nuclear Blast / 6. října 2023) Na aktuální desce zní Britové celkem vláčně a docela přístupně, ale stále je to i slušný nářez.
THE TOTEMIST - Less We Know (EP) (Genghis Records / 10. října 2023) Instrumentální post metal, který možná překvapivě není ani trochu monotónní. Nechybí totiž agresivní djentová dynamika, živelná energičnost i progresivní prvky. A zřejmě tomu prospívá i kratší EP formát.
MARCO SFOGLI - Welcome to Ooglyworld (JTC Records / 13. října 2023) Kytaristu Marca Sfigliho bude někdo možná znát díky jeho spolupráci s Jamesem LaBriem (DREAM THEATER). Instrumentální sólovka "Welcome to Ooglyworld" je klasickým kytarovým albem pro ty, kteří rádi nenucenou a přitom bravurně zpracovanou rockovou pohodu s nosnou kytarovou virtuozitou. Je to někde mezi Satrianim a PLINI, což není vůbec na škodu.
TAUBRA - Therizo (Debemur Morti Productions / 13. října 2023) Velmi dynamický a hutný black metal. Rozhodně se to zdá být víc než jen boční projekt AARA.
TORN SOUL - Death//Rebirth (EP) (SoulHeadProductions / 13. října 2023) Brutální technický death s přesahem do deathcoru je v podání TORN SOUL nekompromisní rubanice. Sice jen EP, ale musím hodně chválit. A za zmínku stojí i hostování Oliver Rae Alerona z ARCHSPIRE a Phila Bozemana z WHITECHAPEL.
APPALOOZA - The Shining Son (Ripple Music / 20. října 2023) Stoner rocková taškařice, ze které čiší zasmrádlé retro a přitom je to plné života, funkční rock'n'rollové energie i grunge deprese.
HEAD WITH WINGS - Without Intervention (Head with Wings, LLC / 20. října 2023) Tak trochu alternativní prog rock snažící se nasadit moderní masku klasické art rockové tváři, která se tak z retro klasiky chvílemi mění na futuristickou zvukomalbu. Přívětivé koncepční album.
OWDWYR - Receptor (Self released / 20. října 2023) Další technický death s pořádnou dávkou důraznosti, promo sice mluví i o grindu, ale mnohem víc je to brutální a divoký prog, kde silovost a agrese přebírá dominanci. Přirovnal bych místy třeba i k EIGENSTATE ZERO.
CROSSING THE RUBICON - Eclipse (EP) (SONARC / 27. října 2023) Tahle parta už je zavedeným pojmem na instrumentální prog metalové scéně a jejich energické i zasněné kreace jsou zajímavé i díky využívání saxofonu. Někdy mi tam vokál trochu chybí, ale i tak je to povedený formát.
END - The Sin of Human Frailty (Closed Casket Activities / 27. října 2023) Neurvalý hardcore šmrcnutý i dalšími vlivy, například sludge metalem či náznaky metalcoru, od party složené z členů skupin COUNTERPARTS, FIT FOR AN AUTOPSY, SHAI HULUD a REIGN SUPREME. Je to hodně intenzivní masáž, jen ten název si skupina vybrala fakt na p.... (piču?- ověřující dotaz korektora)
SEPULCHRAL CURSE - Abhorrent Dimensions (Transcending Obscurity Records / 27. října 2023) Finský death metal, ze kterého čiší na sto honů old school přístup. Ale díky nosné melodické stránce a přesahům do black a thrash metalu to až tak archaicky nezní, navíc vydařené provedení dělá z desky "Abhorrent Dimensions" slušné dílo.
FRAKASM - And so the blood was shed (Great Dane Records / 31. října 2023) Death metal pěkně ve starém stylu, ale s dávkou invence a variability.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.